...Ř...
...
Jeden červencový víkend - sobota strávená lhostejným ležením na břehu jezera Lhota, druhý den padlo oko na zříceninu Okoř a zbytek dne jsme se v ne tak ne-lidském horku ploužili po Lidicích... Záznamy cestovatelské tentokrát nedoprovází prakticky žádná fotodokumentace, líná ruka třímající černou fixu už nebyla schopna zvednout přístroj k zachycení času...
...
Jezero LHOTA
Smaragdová zeleň střídala stříbrnou modř na hladině jezera i na obloze nad našimi hlavami, tuc tuc rytmus zůstával po celou dobu úplně stejný, občas trochu hlučnější. Už chyběla jen žlutá limonáda. Vědět, kdy odejít, se vyplácí...
...
"Na Okoř je cesta, jako žádná ze sta" znělo mi v hlavě, pak se sloky písně linuly hradbama, z cizích úst až k mým uším, kde se spojily v jeden mohutný chór... Zřícenina v dolině nikoli na kopci, jak je dobrým zvykem, byla velmi překvapující. A hrad z dortů a z kafe? Sen.
...
Odhad "8 let zpátky" vyšel naprosto přesně - roku 2011 jsem Lidice navštívila poprvé a jak vidno, ani tenkrát jsem nepořídila mnoho fotografií (viz štítek Lidice). Dlouho jsem přemýšlela, jak stránky deníku dotvořit, protože i zmínka o obědě vypadá příliš vesele a nepatřičně vzhledem k historii místa. Na druhou stranu - ani duhové malůvky by neměly být "špatně", úsměv a radost patří i sem - je to znamení, že život pokračuje... (což se dá velmi mizerně praktikovat, pokud zapomenete pít vodu celý den pod planoucím sluncem).
....a teď už vary pryč, do Karlových Varů...brzy...
Předchozí stránky deníčku:
