...
Po libereckém výletu plném odkazů na město mého dětství se mi okamžitě chtělo Broumov navštívit. Zářivý nápis Broumovská na přídi autobusu lákal pozornost stejně mocně jako nějaký velký barevný poutač s reklamou na štěstí a bohatství před rozbitými okny zchátralé usedlosti. Pak v galerii umění šplhaly moje oči po košatém stromě rodokmenu textilního magnáta Liebiega až nahoru, do koruny z kořenů sahajících zase až tam, do toho jednoho magického místa. Vše nasvědčovalo tomu, že se schyluje k pompéznímu návratu domů.
Pak 14 dní na to se nevěřícně rozhlížím po Kutné Hoře, sama trochu šokovaná impulzivním nápadem zajet zrovna sem. Broumov počká a tu tedy pokračují zápisky cestovní, kutnohorské, rukopisné, ilustrované, kolážovité, samolepkovité... a mnoho dalších jinakovité... Nakonec setkání tváří tvář středověké atmosféře města stříbra se kromě díry do pekla objevilo a poté propadlo do prázdnoty několik záludných otázek, dotěrně do té doby obíhajících v kruhu tam někde uvnitř lahodných mozkových závitků, mňam...
...
Snaha o jakési prolnutí mezi výlety, protože vše souvisí se vším:
...dvojstrana s pozůstatky po návštěvě Liberce, Muzea Hraček
v Benátkách nad Jizerou a Muzea lega v Kutné Hoře...
...tedy taková herna...
(a bonbonek nesmí chybět!)
...muzeum Lega, kostek, dětství...
Ze seznamu plánovaných návštěv se nakonec zazelenaly téměř všechny kosti. Ale nechat si Muzeum stříbra a prohlídku dolu na pondělí, kdy je zavřeno, byl téměř amatérský krok. A konečně jsem měla šanci do deníčku propašovat i razítko a vizitku Hlavního nádraží v Praze.
Pokračování v dokazování, že každé důležité místo má svoji píseň.
Otázka zní, jestli bych raději nebyla kouzelníkův syn...?
...vlaková momentka...
...potvrzení, že hotel ilustrovaný vůbec nevypadá jako hotel skutečný :)...
Od vlaku je to samozřejmě co by kostí dohodil do Sedlce, po infocentru na nádraží se první zastávka konala právě v kostnici. Zákaz fotografování a zmizelá celá jedna hromada soukostí (sousoší z ostatků, pozn. redakce) překvapilo nemile. Tak tedy alespoň ilustrace Skulíka sestaveného právě z lidských kostí - zaznamenán přibližně, podle ne/paměti...
...pózování u chrámu...
...alchymistická dílna na roztrhání...
...zlatý tiket z galerie...
...a výjimka z vlastního zákazu používání washi pásek v deníku:
ta jedna ze dvou co vlastním, zlatá s bílými puntíky,
si tu úplně říkala o použití (odpadne-li, neubyde)...
...v galerii zaznamenáno nejdřív tužkou vše, co zaujalo,
inspirovalo, pak obtaženo, dotaženo doma černou propiskou...
...Tváře z chrámu...
...děsivé, pokroucené, nelidsky člověka stejně připomínající...
...pohleď, co se skrývá pod pohledem...
...poslední den zachycen v obrázcích...
...na druhou stranu přilepena kapsička obsahující pohled fejkový,
pohled poslaný a samolepku sloupnutou z okapu, tradičně...
...panoramatická vzpomínka z kutnohorského nádraží,
kdy při čekání na vlak vznikala poslední stránka...
... pilné přípravy na výlet se dočkal samozřejmě i pixelový baťůžek...
...vlastnoručně namalovaný pohled se posílá s větší obavou, zda dorazí...
...dvířka do dalšího dobrodružství, dvířka, která vedou domů...
-EN-
Another trip in my travel journal. This time we visited Kutná Hora, a beautiful historical city located one hour away from Prague. It was a place where the silver coins were made in the past - rich in every aspect of its existence. We spent there three days and still we weren't able to see everything. This city inspired me a lot - there is some kind of art everywhere.
●
