21 Oct 2017

Olomouc galaktická

Podzim mám nejradši už jen proto, že začínají zase 
kroužky OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
Tudíž nastala konečně příležitost ohnout časoprostor
 a ze spárů naprosté temnoty vykopat půl roku uleželý
 film na světlo světa.
Neznám horší výmluvy než "je to příliš daleko".
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOlomouc
je pořád blíž než Proxima Centauri
(chci/nechci vs. můžu/nemůžu)

 
 
 
 
 

5 Oct 2017

Poslední krakovský jezdec

•••
...sobota: nejdůležitější den, hlavně se neunavit, znělo heslo...
•••
...ale pak...
...muzeum první...
...černým jezdcem minulá relace končila, bílým začínáme... Sice trochu orgastická poloha, když to tak zpětně pozoruju, ale tohle muzeum bylo jedno velké potěšení - pořád na co koukat, dvě hodiny v jedné místnosti a stejně bych vydržela zůstat déle...

 •
 •
 •
 •
 •
 •
...asasini...

••
...muzeum druhé...
...Osvětimi se v Polsku vyhnout nedá...
...jeden otisk zanechán, druhý odstraněn - aneb ukradená ruka nahrazena zrůdností...

 •
•••

...Národní galerie...
(pořád mám pocit, jako by mi něco uniklo, že jsem minula patro, místnost, nebo nějaký časoprostor, bylo toho tam nějak málo, jak kdybych se nenajedla dosyta...)

...vetřelec...

 •
...všudypřítomný kult dámy s hranostajem vyvrcholil právě v Národní galerii...
aneb Leonardova ruka versus Pitomezek :D)

 •
...prázdné patro s tabulí bez kříd...

 •
...skleničky, vázičky ve skle...to můžu vždycky...

 •
 •
 •
....personifikace polského národa...

 •
...Leonardo a Rafael...podvědomě...

•••
...rozpršelo se a objektiv se přivítal s monotónní šedí a rozkrokem...

...letěly hvězdy, letěly, až uletěly...na krakówský hudební festival...

 •
...a příprava na večer...
...rozkreslení plánku festivalu, který se mi už nepodařilo vytisknout před cestou...
...posléze doplněn i ilustrací všeho zoufalého, co se odehrálo od prvních jemných kapek až po přeplutí oceánu k pódiu, již v naprosto mokrém stavu...

 

...a konečně - Lana Del Rey...
...tohle byl vlastně jediný důvod, proč to všechno mělo smysl podstupovat - dozvědět se konečně na vlastní uši, jestli mě Lana bude bavit i na živo... Nakonec jsem byla vděčná za kapky deště na tváři a na pláštěnce, tak jsem alespoň mohla lépe schovat své nehorázné nadšení...
(a přestalo pršet, když začala zpívat!)

...sušení Lany a proč jsem si vůbec brala časopis do deště? Co kdyby třeba náhodou šla Lana okolo, na co by se mi asi podepsala?... nekonečná naivita :D...

...P.S.: poslední lištičky vyměněny ve vlaku za polské drobáky...
P.S:. za 14 dní znovu do Polska...ale tentokrát lze ubytování zrušit i den předem, zaplaťpanbu...
(cože mě to bolí břicho? :()

17 Sep 2017

Kraków- objemný den číslo 2

••
Druhý den jsem se již připravila v ranní brzké hodiny, kdy bývají turisticky vytížená místa téměř prázdná, a vyrazila ulovit hlavu, která den předtím byla obklopena stovkami dalších, cizích hlav.
Také po trpkém zjištění, že Poláci nerozumí česky, přišla v tento den na řadu skoroangličtina a rázem bylo všechno překvapivě jednodušší.
(pro člověka, který Zaklínače kdysi chytal na polské televizi v originále, je tahle situace naprosto nepochopitelná)
•••
 •
...zastávka na ranní kávu a jde se dobít hrad...
 •
...ovšem nejdřív ranní město...
 •

...zabloudění do Aleppa skrz kresby dětí-tak nevím, jestli to chtěly načmárat samy, nebo jim hodné tety téma zvolily...dobrovolné asi jako namalovat mešitu za Karlem IV....


...ukradla jsem jim to...
...Wawel...
...hradem šmahem předem zadem a pak zpátky do podhradí, pryč od davů...
...a kde jinde zanechat to největší, co jsem sebou přivezla...

 •
 •
 •
 •
...protože v podhradí je klidněji... jemným spánkem kolébají stíny hradeb znavené poutníky po probdělé noci...

...u druhého jídla dne - kávy latte - jsem si Wawel nakreslila...
(samozřejmě doděláno později, jsem tak trochu šlimak)


...jedna z výhod , proč chodit pěšky všude, kde to jde, je navštívení míst, které v plánu nabyly...

 •
 ♥
 •
 •
...kdo má hezčí boty...
...v jedné z uliček na černé nástěnce přilepeny další liščí hlavičky...
UWAGA! Nebezpečné lešení sice, ale o pár kroků dál děsivý kostel s jeptiškou jak z hororu...
(po filmech Conjuring a Anabelle 2 už cítím celkem respekt k bytostem "tohoto druhu":)

 •
..dvě kliknutí na netu člověku občas ušetří spoustu času-třeba ve frontě na Schindlerovu továrnu proměněnou v muzeum holocaustu (nebo spíše v uměleckou instalaci)...

 •
 •
 •
...pracovna Oscara Schindlera...
 •

MOCAK
...bez front, není divu...
...jak napovídá značka, galerie pro mladé...

 •
..."tak co, dáme to dohromady? ...pi, TO tu není, meze, K taky chybí, škoda, bylo to tak blízko"...
 •
 •
...po jeptišce jednoznačně další nejděsivější věc...dívat se mu do očí...br...
(rekonstrukce římského centuriona)
 •
...recyklovaná Venuše, recyklované umění...
 •
...úžasná, průhledná podlaha/strop, sukni příště vynechám, vlastně ani není důvod se do Mocaku vracet...

 •
...umění je totiž tam někde venku...


...po mostě pomalu domů...jelikož jsem na druhé straně řeky strávila pořádný kus času, už jsem ten den žádnou další větší akci nestihla, bloumala jsem jen tak bezcílně po okolí...
 •
 •
...nevím, zda tyhle náušnice potěšily, vplížila jsem se kvůli dobrému světlu do zóny kolistů a rychlobruslařů...ano, schytala jsem tolik kyselých obličejů, že bych snad radši, aby lišky spadly do vody...

 •
...co by to bylo za dovolenou v Krakově bez fotky draka...

 •
...voraz v uličkách...
... a voraz na betonu na náměstí...

...černý jezdec jede tmou a druhý den, kdy jsem přežila Kraków, konečně za mnou...

•••