23 Jun 2018

Rychloturistika skrz autookýnko

Milagres/Portugalsko/Praktica

Jiný druh cestování ... mrštný zdvih z nicnedělání každých dvacet minut člověka unaví víc než kontinuální, celodenní tůra po svých.
...

...portugalské slunce může už i v květnu pálit až tak, že vám z toho zčervenají plechy...

...
...pak hrozí úpal a halucinace a když se podívám na budovu, ona se podívá i na mě...

...
...
...

17 Jun 2018

Nao falo portugues

...
Praktica/Portugalsko
...
(říká se tomu dovolená, dovolím si tedy...)
Po tolika letech ploužení se po betonu, kdy mi vyrostla na chodidlech kopyta, jsem se nejvíc těšila na bárky, které by mohly ukolíbat všechnu tu bouři z města a na chladivou vodu, hasící hořící zvědavost, jestli rostou na druhém konci světa modré stromy nebo ne.
 ...
Cestovní deníček jsem si tentokrát ušila sama na míru v barvách portugalské vlajky. Vysoká spotřeba papíru opět nekorespondovala s celkovým časem stráveným nad tvorbou obsahu.

 ...
...

Netuším, z kterého konce zamotaného klubka kinofilmů přesně začít, ale příležitost přestat se ptát po smyslu focení se onečně naskytla, škoda na ni nechat prášit další století...
 ...
Tradiční rybolov traktorem
Slovo tradiční ve mně evokuje obrazy mozolnatých rukou, tvrdé práce, potu na čele...spojím-li to s rybolovem, rozhodně taková drobná věc jako traktor do této představy vůbec nezapadá...(kdo také vyrůstal v 19. století?)
...
...
...
...
...
...
...první hrad z písku typu mořského...
...
...můj dům, můj hrad, můj stín...
...

26 Mar 2018

Poslední výškrabek plastelíny zpoza nehtu

...válka s mloky ještě analogově...
...Praktica/400ISO...









25 Mar 2018

Rozcvička destrukcí

•••
...poslední příležitost vyřídit si účty s prázdně vyhlížejícími listy Destrukčního deníku se mi naskytla během vánočních svátků. Místo cukroví jsem pojídala paralen, ibalgin a septofort... ideální čas na ničení!

...škrábejte něčím ostrým...
 ...(třeba bolestí v krku)...

 •
...překlad: sem nalepte stránku z časopisu, zakroužkujte slova, která se vám líbí...
(aneb dobrá nálada se nikdy nedá skrýt, když srší a září jak hvězda)

 •
...ač to tak nevypadá, opravdu jsem obkreslovala svou ruku, jen tak trochu "na pána"...

 •
...sem něco vyšijte, sem něco vylijte 

 •
...druhá strana výšivky... obsazování Evropy a hra, kde všude jsem byla...
(dle počtu setnutých hlav téměř nikde)

•••

20 Dec 2017

Plastelínová operace číslo dvě

••
Kdybych tuhle pinholi z plastelíny dokončila jako první, asi bych už neměla žádné sebevědomí pouštět se do lebky.
Vícedírková záležitost se nyní jeví jako nakousnutí pětipatrového hamurgeru novorozencem, otázka je, jestli to pokoušet ještě jednou (teď, když už zuby trochu narostly)...
•••

...je to rychlé, je to jednoduché a šedou hmotu z plastelíny má na konci modelování přece každý milovník barev...

...z původně čistého štítu se stala naprosto propíchaná plocha od špendlíkového ostří...
(počet záplat = počet uskutečněných expozic, ale zároveň ≠ počet povedených snímků )

 •
...taková práce a jestli to mělo smysl?

...rozhodně jsem alespoň zužitkovala nepotřebné ptáčky, které se nevešly do zalévacích šperků...

••••
 •••
 ••
 •
...TV...



3 Dec 2017

VII. OFFO 2017 a první výstava

Je tomu už pár dnů, kdy většina výstav skončila a já teprve píši článek.
Pod zkratkou OFFO se ukrývá Ogólnopolski Festiwal Fotografii Otworkowej - tedy velký svátek pro všechny milovníky dírkové fotografie a nejen z Polska. Hlavní akce v rámci otevření festivalu se konala v polském městě Jastrzębie-Zdrój, tzn celkem blízko českých hranic, samozřejmě hlavně pro ty, kteří žijí na východě republiky. O tom, jak velká je to akce, svědčí na několik desítek proběhlých výstav po celém regionu od autorů z různých koutů světa.
••
Na festival jsem posílala dvě série: jednu rozlučkovou s prvním Dirkonem, který už dosloužil, a pak sérii portrétů z perníkového foťáku. Ten už také dřímá někde v nějakém světlocitlivém nebi, na obláčku z našlehaných bílků, protože...
•••

...všemu předcházela velká panika (vše za minutu dvanáct, jak jinak, asi závislost na adrenalinu). Dodělávala jem poslední sadu portrétů z perníkového, přičemž jsem byla tak nervózní, že jsem urvala cukrovou perličku na závěrce a zlomila lízátko na přetáčení kinofilmu. Po každém nafoceném políčku bylo nutné převíjet sladkým pahejlem v chladné temnotě koupelnových dlaždiček, z pohádkového příběhu na dobrou noc se stal rázem hororový zážitek. Zazvonil konec, ale blíží se další Vánoce...
...scany originálů, ještě bez drobných úprav bílou fixou...
(protože se spěchalo...)

 •
 •


...a takto vypadala zhruba celá série portrétů... Fotky byly nalepeny na papíru z fotoalba a ochranná pavučinka se musela nadzvihnout, aby bylo možné se podívat, co se schovává pod ní... velmi praktická záležitost, na to jsem opravdu pyšná...

•••

Říjnové zahájení v Jastrzębie
a letos druhá cesta do Polska
Jelikož jsem opět jela sama, bylo by přirozené si myslet, že bude velmi mnoho pomalu ubíhajícího času, který by bylo možné zabít kreslením, analogovo-Praktickým focením a vychutnáváním si pinholího umění nad sklenkou dobrého vína.
Až na to víno celkem omyl. Mám tu jen pár cvaků z telefonu z celého toho třídenního frmolu...
•••

Cesta tam tedy znamenala vyjet ze západu s východem slunce na tváři a na východ dorazit se zapadajícími paprsky červeného, unaveného trpaslíka v zátylku. Asi jediný prostor pro čmárání si do cestovního deníčku byl ve vlaku...
...instatní superhrdina zase se mnou a pinholí nehty...
...moje první jízda pendolínem a zamotaná hlava, která se musela přišít zpátky...
 •
...strategická poloha u záchodu znamenala cestou do Krakowa neocenitelnou výhodu, v plném Pendolínu již nikoliv... intenzitu čůrajících bych odhadla tak tři lidi do minuty, což bylo ještě vehementně podporováno ze strany průvodčích rozdáváním balené vody...

...pak nejhorší moment - bloudění v polském Těšíně... dworec autobusowy neexistuje, jen díra v zemi, vytištěná mapa končí právě tam, kde by se mělo nacházet nové nádraží... 

...asi jediná chvíle o samotě už v Jastrzębie...
(nemohla jsem uvěřit, že jsem vážně dorazila, nemůžu tomu uvěřit doteď)

 •••

...uvedení výstavy v Epicentru v Jastrzębie,
hlava, co ztratila nevinnost,
pán provazů a tři mušketýři...

Kamil Myszkowski: Trzetie oko
Krzysztof Szlapa: Lux in Tenebris 
Tomasz Warzyński: muganawa



 •
 

...Marie-Noëlle Leroy v Olze...

 •

...relikty získané, vyměněnná fota, tištěné pozvánky...
...povšimněte si toho trojúhelníku - je to také dírková komora!!! od georgie Krawiec
(mimochodem výstava právě těhlech krásek probíhá do konce roku v Berlíně, 
snad se mi poštěstí je ještě okouknout bez toho, aniž by mě převálcovala mítní advetní atmosféra)

•••

Cesta zpět na divoký západ
...foukal, foukal větříček, shodil pár větviček...
...a to byl jen začátek kalamity - příhodná doba pro přejezd celé republiky vlakem...
:(

...jediný štěstí sedět v Pendolínu, které tedy alespoň jelo přes objízdnou trasu po celé Moravě... všichni pasažéři měli velkou radost, když slyšely tuhle dobrou zprávu z reproduktoru, kterou náležitě dávali najevo útrpným povzdechnutím...

•••
••
...celkem mě mrzí, že jsem nedokumentovala více, na mě to bylo opravdu dost hektické a vlastně jsem si ani egoisticky nevyfotila tu svoji výstavu, tak musím brát odjinud... aneb takhle vypadala vždycky moje představa o tom, jak se visí v galerii...

foto: Krzysztof Szlapa

OFFO se koná každé dva roky - ideálně dlouhá doba na uzrání dalších experimentů...
A pro milovníky dírkových komor - proč to pokoušet?
Protože kde jinde potkáte tolik lidí na jednom místě se stejným postižením koníčkem? :D

P.S.: přidávám ještě link na novinový článek, kde je hezky vidět, jak se pavučiny používají
 (po polski)
https://www.nowiny.pl/133304

P.S.p.s.: ...a určitě bych chtěla alespoň tady takhle ukrytě v internetovém moři poděkovat organizátorům, že se o mě tak hezky postarali, což mě velmi mile překvapilo (trochu jsem čekala, že se tam budu plácat ve všem sama :D) a Alfredovi za milou společnost :D