Na poličku s fotoaparátama se už několik let snáší prach. Ne, nikdo tu neuklízí a nikdo tu nefotí. Ta krásná bezzrcadlovka, jediná, která se mi občas pověsí na krk, slouží spíš jako módní doplněk místo kabelky. Pak v kavárně elegantně přistane doprostřed stolu.
"Pulitzerova cena", jen tak občas vyklouzne z mých úst. "Proto ji sebou mám. Co kdyby se něco přihodilo? Něco důležitého?! Můj fotoaparát je vždy připraven!"
Nikoliv však osoba fotografující. Ta už dávno zapomněla, jakým směrem kroutit kolečka pro rychlé nastavení expozice. Pláče nad sebou a nad svým nudným životem přemýšlí tak moc, že už ji nezbývá radost pro tvoření vizuálních příběhů. A přitom se za těmi čočkami skrývá tolik vyprávění.
Kreslení se mi stalo mnohem milejším společníkem než kdy dříve. A to i v případě, kdy byl fotoaparát nahrazen mobilním telefonem. Místo tele-fotek tak vznikají tele-kresby od tele-člověka. Malováno prstem na displeji. Mám-li se omlouvat za nepěkné, deformované čmáranice, pak by tento článek vlastně ani nevznikl. Ve skutečnosti je mám velmi ráda.
•••
DOMA
Tam vše začíná, v bezpečí peřin. Nainstalovaná aplikace Procreate Pocket svítí na prominentním místě na Iphonu v pravém dolním rohu... Tam, kde kdysi bývala ikonka Instagramu a po ní se vystřídal čtvereček s fotoaparátem. Nyní tam snad rok bez povšimnutí byla podsunuta pozvánka do nového, kreativného světa. Dlouho ignorována, příliš často mě zaneprázdňovalo skrolování...kdekoliv... To vystřídalo naprosté ignorování telefonu. A v moment, kdy znovu se mnou musel trávit celý den, jeho podmanivou přitažlivost jsem si zvykla využít pro své kreativní zájmy, procreativně.
•••
KAVÁRNY
Tak snadné by bylo v tento moment obvinit mého společníka ze závislosti na telefonu a že se nevěnuje kráse přítomného okamžiku. Situaci, kterou jsem sama vytvořila, teď v obrázcích mluví proti němu. Jsem to já, kdo první sahá po telefonu v touze po zvěčnění prchavého obrazu mizícího dortu a upíjené kávy. Místo rychlé fotky mobilní využiju časově náročnější techniku malování prstem po skle a s uvědomělým povýšením odsuzuju pohledem pár sedící u vedlejšího stolku preferující prvně zmíněnou metodu...
•••
V práci
Velmi riskantní záležitost. Ve velkém jsou v korporátech tolerovány pauzy na cigarety, popíjení kafíček s kolegy, ale jakmile se pero dotkne papíru za úmyslem odreagování se kresbou, přistane hned vedle poznámka "To asi nemáš co dělat, když máš čas si kreslit!" (dívám se na tebe šóšlbejkus) A kreslení v kombinaci s telefonem - velké tajemství skrývané před očima kolegů nebo kamer. Přitom i chvilkové zaměstnání jiné části mozku než té logické (kterou využívám k práci především, asi) je tak uvolňující...
...ale už to radši nedělám...
•••
NA OBĚDECH
Po letech tréningu mi téměř nevadí si posedět v restauraci sama, ale někdy mi to vadí velmi - klasicky rozpolcená reakce. Únik do telefonu nebo do psaní diáře mi pomáhá se odreagovat od problému, který neexistuje. A někdy se těším na oběd jen pro to kreslení...
•••
PŘI CESTOVÁNÍ
Většinou mám po ruce svůj cestovní deník a holduju spíše analogovému zaznamenávání cesty, Procreate v telefonu se občas také hodí - hlavně na zachycení sytých barev. Tak třeba vznikala ve vlaku večerní krajinka s bílými květy svítícími do šera...
•••
Batman 1989, Vicky Vale: Jen si to představ! Tvůj článek, moje fotky, to je na Pulitzerovu cenu.
•••
P.S.: Zkouším se mentálně dostat před rok 2017 a zjistit, jestli mě bude blogování zase bavit. Test test test. Žádné obavy z AI kradoucí budoucnost, žádné filtry, kterých za těch pár let zase přibylo.
EN
Drawings made with Procreate Pocket on my phone. These are just small reminders of one boring life - home, work, lunch, coffee shops, work, home and sometimes traveling. I was trying to find a healthier way to use my phone without constantly scrolling down. The drawing application was the winner, although I would be happier if I didn't have to use this device at all.
