...se snáší...
...sbírka procházkových fot...
●●●
Canon G7/Praha
●●●
Další digitální pražská zastavení tu:
Bezcílné bloudění mezi dveřmi bytu sem a tam se opakuje venku pod zasmušilou oblohou se stejnou pravidelností - od nikud nikam... Temno tak jisté, mlhy tak husté, že člověk nakonec raději leze po čtyřech, aby se nezřítil do šedého prázdna....
Sloup to ví, sám ve sloupoví, že stačí dávat pozor na ty nanosekundy zářivého blaha slunečních dostaveníček. Tváře budov vystaveny světlu se pak kroutí rozkoší nad pomíjivými okamžiky štěstí...
A s velkou dávkou ozáření dopadajícího na hlavu pozorovatele a do jeho očí to místy může vypadat i jako v tropických krajích s palmou na každém kroku... Plastové nebe, plastové pláže a umělá představivost.
Varovně zvednuté prsty spadaných listů vytvářejících červeno-oranžový koberec slávy podzimu se občas zatoulají až před samotný objektiv a jako ošklivé modelky se rozplynou v estetiku až rozostřením jejích pravých podob...
Oddech odpadlíků na kapotách aut, únava z únavy bývá fatální nejen pro svěží potomky jarního veselí. Jen po pár měsících života zas odchází nasytit kořeny svých předků...
Až padnou vlajky ze stožárů stejně jako listí ze stromů, nebude už co slavit. Zvednutý prostředníček místo stínu honosné budovy je krutým žertem, kterého si všímat nehodlám, protože...
...jakmile otevřete oči démonům, začnou se drát z každé spáry,
z každého otevřeného místa ze země na povrch...
Rýsují se nejprve jen letmo...
...potom natahují ruku, zhasínají světla,
strhávají tváře z kamenných pevností
již jasně definovaných osobností...
...než se nakonec setkáváme na schodech
tváří v stín...a jsem to zase já...
Mžourat do noci, mžourat do mlh, kde se vše slévá ve světélka a tmu...
...a černější a tmavší, rozmlžené vidění...
...až se ve finální černi celé město změní v naprostou abstrakci...
Jen stromy tiší nepokojnou, nevenkovní mysl svou ušlechtilou krásou,
kterou i tak pronikají oči velkoměsta...není úniku...
●●●
-EN-
Moody photos from Prague in autumn. I kind of like those dark moments during this part of the year, but sometimes it's already too much and I feel like one of those ghosts hiding in the shadows of the city.
No comments:
Post a Comment