•••
Těstovinová dírková komora na základě receptu italského umělce Paride Ambrogi:
(kdo jiný ví o těstovinách více než rodný Ital?)
Jeho raviolový fotoaparát je vskutku úžasný. Bohužel ale vyžaduje výměnu papíru po každém exponovaném snímku a já preferuju dírkové komory, kam mohu vložit celý kinofilm. Musela jsem tedy trochu improvizovat a najít vlastní cestu, jak se vypořádat s vytvořením vnitřní struktury pinhole. A dírku jsem samozřejmě chtěla také v těstu, nikoli v plechu, aby byla opět materiálově co nejčistší. Na převíjení jsem ale zvolila jasný imbus. Na cestách jsem se nechtěla trápit s případným selháním křehké těstovinové tyčinky.
Dle postupu jsem tedy vytvořila dva druhy těsta - jedno klasické světlé jen z vajec a mouky, které se používá na výrobu těstovin. A do druhého jsem rozdrtila černé živočišné uhlí - tahle hmota pak tvořila vnitřní vrstvu dírkové komory. Zalepila jsem pak s ní i zadní stranu fotoaparátu. Hmotu jsem natěsnala do plastové krabičky a čekala, že uvnitř uschne a odloupne se později sama od sebe. To úplně nevyšlo, vyškrábala jsem tedy fotoaparát v polouschnutém, v polosyrovém stavu z pixly a poprášila moukou, aby se přestal lepit.
Pár věcí bych změnila při potenciálním příště. Rozhodně bych nahradila živočišné uhlí za černé sépiové barvivo. To mi zní více jako italsko-těstovinová záležitost než přidávat do jedlé směsi prášek na hnačku (ze zbytku lze pak udělat skutečné těstoviny). A solila bych hodně moc. Jak mi těsto schlo dlouhou dobu v uzavřené plastové nádobě na slunci či na topení, začalo tak trochu ožívat a bobtnat a kynout. Dokonce dokynulo i do pomyslného tvaru fotoaparátu, kdy na vrchní straně vytvořilo takovou bouličku, kde klasické přístroje mívají obvykle průzory :).
A v poslední řadě bych dírkovou komoru uložila do odbaveného zavazadla, abych na bezpečnostní kontrole nemusela vysvětlovat, že to není zbraň a ten imbus, co z toho kouká, není nebezpečný a nebudu s tou tvrdou hmotou nikoho mlátit po hlavě v letadle. Být na letišti o pár hodin včas se vskutku vyplatilo.
Důvodem pro tvorbu nové pinhole byla návštěva italského festivalu Narnimmaginaria Festival Internazionale Di Fotografia Stenopeica v Narni, kde visela i jedna z mých fotografií. Mimochodem - krásné prostředí kláštera, kostela a rozsáhlých historických komplexů mě nadchlo. Spojení dírkových fotografií s náboženskými výjevy bylo opravdu skvostné. Cesta za touto událostí stála za to!
Dovolená pak pokračovala do věčného města Říma, odkud mám nejvíce fotografií z těstovinového fotoaparátu...
...Narni... první zkouška focení...
...Koloseum na dvakrát...
Tak obrovské, že se do jednoho záběru nevešlo (ne že bych to takto úplně plánovala :)
...Vatikán a Andělský hrad...
...Altare della Patria...
...procházka po břehu řeky Tibery...
...vyjevená fontána...
...Pantheon, zase obrovský...
...Santa Maria della Pace...
...Španělské schody jako poslední useknutý snímek...
...short...
EN
Pasta pinhole camera based on a recipe by Italian artist Paride Ambrogi:
(Who else knows more about pasta than a native Italian?)
His ravioli camera is truly amazing. Unfortunately, it requires changing the paper after every exposed image. I prefer pinhole cameras where I can insert an entire kinofilm. So I had to improvise a little and find my own way to deal with creating the internal structure of the pinhole camera. And of course, I also wanted the hole in the dough, not in the foil. I chose an Allen key for adjusting.
According to the procedure, I created two types of dough. One classic light one made only of eggs and flour, which is used to make pasta. And the dark one, where I crushed black charcoal for the inner layer of the pinhole camera.
I would change a few things for the next time. I would definitely replace the charcoal with black cuttlefish dye. That sounds more like an Italian-pasta thing to me than adding diarrhea powder to the edible mixture (the rest can then be made into real pasta). And I would add a lot of salt. As my dough dried for a long time in a closed plastic container in the sun or on a heater, it started to come to life a bit and rise.
And lastly, I would put the pinhole camera in my checked luggage so that I wouldn't have to explain at security that it's not a weapon, and the Allen key sticking out of it isn't dangerous, and I won't be hitting anyone over the head on the plane with that hard object. Being at the airport a few hours early really paid off.
No comments:
Post a Comment