Strakatájet řese a černáje ponese

...do Budína...

Povědomé město, zákoutí i uličky bez výrazného cizokrajného nádechu, snad jen početné klimatizace na činžovních domech napovídaly o tom, že jsme o trochu jižněji... Tramvaje číslo 2 a 4, rušná magistrála vedoucí od Groupama arény s kovovým orlem až téměř do samotného centra a také největší synagoga, kterou se pyšní snad každé město, které nějakou má... Jako krásný výlet z Plzně do o trochu starší a větší Plzně. To vše je tam dole, v Pešti... Nahoře v Budíně vládne o sedmé hodině ranní pohádkový klid. Jsme totiž první, kdo zastihl otevření lanovky Sikló a kdo nastupuje do právě rozjetých kabinek směrem k Hradnímu vrchu...

•
...Rybářská bašta... 

•
•

 •

 •

...to by nebylo ani správné dobrodružství,

 aby se mi nezasekl film ve foťáku a já ho nemusela otvírat v baťohu za chůze...
...nějaké to ozáření schytala Matyášova fontána...

 •

 •

 •

 •

pozn.: nemohla jsem najít polarizační filtr před odjezdem, nemohu ho najít ani teď...celá nešťastná jsem odcestovala do Budapeště s nějakým takovým hnědo-oranžovým sklíčkem a s oblíbeným duhovým, ale výsledek mě šťastnější rozhodně neudělal...na ty hnědé tóny se člověk vydrží koukat jeden kinofilm, bohužel jsem si jich nafotila pět... Vyplývá z toho jediné-opět budu spamovat blog tzv. fotkama za horkého běhu...(tovšechnojsemvyfotilaprotožejsemšlanáhodouokoloaužsesemasinikdynevrátímtakproto)